Předvolební období nemám rád, ale tahle verze kampaně se mi moc líbí. S Věrou Kovářovou, současnou poslankyní a dvojkou na kandidátce STANu pro Středočeský kraj, jsme si tři hodiny povídali v pivnici Továrna a byl to příjemný večer.
Probrali jsme věci osobní i veřejné, užili si dobrého jídla i pití ve stylovém prostředí a přemýšleli o tom, co udělat, aby naše město s vynikající polohou a mnoha výhodami dokázalo své přednosti prodat a rozvinout. Koneckonců, kde najdete v okolí tolik osobitých restaurací?
Věra Kovářová je poslankyní, ale také neuvolněnou předsedkyní Výboru pro dopravu středočeského kraje. A protože doprava je (nejen) u nás palčivý problém, bylo dopravní téma jedno z nejživějších. Samozřejmě nás zajímalo, jak že se vlastně k dopravě dostala, když je vystudovanou ekonomkou a živila se překladatelstvím a jazykovým lektorováním.
Když se stala starostkou Chýně, tak samozřejmě narazila na typický problém řady míst v okolí Prahy. Spousta lidí se tam nastěhuje s představou, že budou žít v hlavním městě, ale obce v okolí Prahy jsou obce jako každé jiné, a tedy často i s velmi problematickým dopravním spojením. Občas je to jak z Járy Cimrmana, v Chýni bylo ke kolejím pár metrů, jen tam jaksi chyběly zastávky a samozřejmě, předtištěnou odpovědí institucí na jakékoliv přání je: "Není možné z důvodu ...". Jenže občas padne kosa na kámen a tak po deseti letech je v Chýni a okolí zastávek 6.
Když už lidé jezdí vlakem, tak samozřejmě chtějí, aby do Prahy přijeli co nejrychleji a na místo, kam je od nich nejlepší spojení, tedy velmi často na Masarykovo nádraží. Masarykovo nádraží má ovšem vynikající polohu nejen pro koleje, ale také pro výstavbu. A tak si možná vzpomenete, že před deseti lety chtěl pražský magistrát Masarykovo nádraží zrušit, ale také díky velké aktivitě okolních starostů se tomu podařilo zabránit.
Soužití s Prahou je vůbec stálé středočeské téma. Vždyť do Prahy alespoň jednou za čas jezdí většina z nás. Silnice jsou přecpané, co největší využívání veřejné dopravy by hodně pomohlo, jenže dostat lidi od volantů na sedadla autobusů a vlaků není vůbec jednoduché. Kdyby se šlo alespoň všude dostat na jednu jízdenku… Ale brzy už to skutečně půjde. Do konce roku 2018 by měla být integrována doprava Středočeského kraje a není důvod, proč by se taková integrace měla na hranicích kraje zastavit. Samozřejmě, každá dobrá věc má i své stinné stránky a náklady, na které je třeba myslet, ale kraj má silnou vůli pro zlepšení veřejné dopravy udělat co nejvíce.
Spoustu věcí pro zlepšení veřejné dopravy mohou udělat jednotlivá města. Do Slaného se pozdě večer a v noci veřejnou dopravou nedostanete. Když chcete z restaurace nebo divadla domů, musíte se o dopravu postarat sami. Dopravce je často linku schopný zřídit, ale samozřejmě, takové linky jsou často nevyužité, zejména v prvním roce či dvou, než se je lidé naučí používat. Když se ale města a vesnice dohodnou, a přispějí na provoz, vše lze domluvit. A to platí i o průjezdu města pro cyklisty nebo opravu místních budov.
Když jsme už u opravy budov, protože je Věra Kovářová známou parlamentní bojovnicí za ochranu památek, tak jsme probírali, kde např. vzít peníze na opravu Okresního domu. I díky paní poslankyni byly navýšeny národní fondy na údržbu památek, k dispozici je 6 dotačních titulů, takže při dobré vizi je reálné peníze na opravu takto získat.
Samozřejmě jsme se nebavili jen o lokálních tématech. Nemohl jsem se nezeptat na její souboje s kancléřem Mynářem, a jaké to vlastně tenkrát bylo. Věra Kovářová vzpomíná, že tehdy poprvé zažila, jaké to je, když člověku neustále drnčí telefony od novinářů, protože Mynář začal mluvil o hysterické poslankyni Kovářové, která ho zbytečně obtěžuje kvůli finančním přiznáním či bezpečnostní prověrce. Všichni víme, že po několika letech byl Mynář a Hrad donuceni leccos přiznat, i když bezpečnostní prověrka pořád nikde.
A samozřejmě jsme se museli bavit o Babišovi. Místo sumarizace názorů použiji zkrácenou citaci, jak jsem si ji večer poznamenal:
"Babiše se nebojím, já jsem s ním rychle hotová. Ale on vzbuzuje pocity jako za socialismu, řada lidí z něj má strach jako z tehdejších papalášů...
Za komunismu se nám nedostávalo svobody. Část lidí pochopila po revoluci, že je třeba nést vlastní odpovědnost a snaží se, část pochopila, ale nelíbí se jim to, a část nepochopila, a mají pocit, že se za socialismu měli lépe, protože se někdo o ně staral. ... Vidím problém v tom, že řada lidí je za pohodlí ochotna svobodu obětovat.
Maminka hodně pesimisticky říká, že český národ je hloupý. Já říkám, že není, ale dlouho mu to někdy trvá. Mám obavu, jak dlouho bude trvat, než pochopí, co vše je ve hře.
Ohromný problém je v tom, když Babiš koupil všechny noviny. Já třeba měla vždy předplacené lidovky, mne tak mrzela ta změna, kdy se najednou velmi sofistikovaně začaly měnit. To není tak jednoduché jako za socialismu. Tehdy bylo snadné vše poznat, u těch lidovek je to mnohem těžší, když se na to nesoustředíte.
Babiš nemá v sobě základní morálku, to mně opravdu vadí."
A abych nekončil negativně, přidám dva citáty ze soukromého života:
- Maminka je z Kolína, babička švadlena, děda dělník v cukrovaru, ale byli to vzdělání lidé. Maminka s láskou vzpomínala na osmileté gymnázium, tehdy měla velikou úroveň.
- Jela jsem k vám přes Malíkovice, tam jsem byla na VŠ na chmelu, dodnes máme z té doby partu.
Připomínám, že příští čtvrtek (7. září, 19:00, pivnice Továrna) nás čeká posezení s Vítem Rakušanem, lídrem kandidátky STANu pro středočeský kraj. Řada z vás ho zná jen z předvolebních plakátů, přijďte si ho otestovat do neformálního prostředí. Věřte, že nebudete litovat.
Miloslav Nič
Vím, že pokud chcete něco společensky významného ovlivnit, je to mnohem snazší, když se můžete opřít o politickou stranu. Jenže pro mne by bylo velmi obtížné stát se členem typické české strany s přísnou hierarchií a stranickým politikařením. Naštěstí jsem dostal příležitost seznámit se s vnitřním chodem STANu a zjistil, že v takovémto seskupení mohu s klidným srdcem působit a leccos prosadit.
:-)
