S rybou je to bohužel téměř vždy podobné

Předvolební báje o bezmezné mezistranické spolupráci napříč politickým spektrem bez vymezování vůči politické orientaci za účelem zkvalitnění politického dění ve prospěch rozvoje královského města Slaný byly podle všeho jen optický klam.

Po ustavení nové formace, která až na malé výjimky hraje od vyhlášení výsledků voleb v neměnném složení, můžeme zaznamenat různé tendence, o kterých se předvolební letáčky asi chybou tisku nezmínily.

Předpokládejme, že možná egocentrismus a nejistota některých nováčků, dlouhodobá frustrace z nemohoucnosti se zviditelnit otrlých matadorů, zalíbení v ochutnávkách moci němých, nebo třeba jen určitý druh blaženosti z pobytu u mluvícího pultu způsobily, že se postupně namísto předvolebních slibů vzájemného dialogu na poli racionality a odbornosti stává ze zasedání zastupitelstva města kolbiště vyřizování účtů na osobní úrovni.

Na dotazy se neodpovídá věcně, ale uhýbavě, bez jasného vymezení. Připomínky opozice se prohlašují za nepodstatné, koalice nevykazuje známky povědomí o tom, co je to konstruktivní dialog. Omezují se časy pro diskusi, pokud je vůbec pro ni ponechán nějaký prostor, ovšem paradoxně téměř geometrickou řadou roste počet zasedání. Neustále je porušován jednací řád, dny zasedání se chaoticky mění.

Fenomén politiky pomníků pokračuje, i když v omezené míře. Z předvolebních letáčků víme, že má město stomilionové dluhy a nemůže si teď téměř žádnou investici dovolit (zdroj Slánské noviny).

Postavíme alespoň sportovní halu a železnou stezku (Via ferrata). Rychlobruslařka Sáblíková byla podle čelního soudruha při žádosti o podporu rychlobruslařského svazu neperspektivní a žádnou nedostala. Perspektiva slánského sportu je analogicky tedy asi ohromná. Železná stezka byla do dodatečného stavebního povolení černou stavbou na přírodní památce. Její otevření ovšem neprovázelo správní řízení o odstranění nepovolené stavby, ale bouřlivý potlesk.

Kariéristicky orientovaní zastupitelé města Slaného neprovedli při své cestě vzhůru jen podvod na voličích, když se spolčili oslepeni vidinou moci s představiteli zločinné politické strany, která má po své historické cestě na rukou krev a bezpráví svobodně uvažujících lidí.

Někteří z nich oklamali hrou těla i jim relativně blízké osoby, se kterými v čase předvolebním sedávali přátelsky u jednoho stolu. Přátelství zneužili k osobnímu prospěchu. Když svobodný hlas nebyl kýžený, neb kritika se hůře poslouchá, než říká, rozhodli se nejsilnější zbraň Slovo vyřadit na soudružskou zakázku z provozu.

Gramotnost takového kroku je diskutabilní, ale hra je teď v mnohém čitelnější a uvolněná. Nic nestojí v cestě nechat Slovo promluvit silněji, bez okolků. Někdo z klackoviny nevyroste ani v pokročilém věku (srovnání Kohlberg).

Jakou však sobecké, arogantní a mocensky orientované jednání bez špetky soudnosti a pokory dává naději na odpovědnou, transparentní a obětavou službu veřejnosti? Žádnou.

Jednou za čas je třeba pořádně otevřít okna a vyvětrat……

Filip Kruncl,

člen OMS