Požehnání pomníku bývalému starostovi Slaného Ivo Rubíkovi

Byl jsem požádán jedním ze členů Společnosti patriotů Slaného o zveřejnění následující pozvánky:

-----------

Společnost patriotů Slaného zve v tomto adventním čase všechny přátele a lidi dobré vůle

v sobotu 20. prosince od 14.30 hodin

na neformální slavnostní setkání u příležitosti požehnání pomníku bývalému starostovi Slaného Ivo Rubíkovi, který zemřel 25. listopadu 2013.

Setkání přátel Slaného se uskuteční v aleji na nových Hájích, která nově ponese jméno doktora Rubíka. Alej se nachází v severní části města vpravo v těsném sousedství japonského montážního závodu.

Doktoru Rubíkovi věnují příchozí tichou vzpomínku, chybět nebude ani komorní hudební vystoupení a skauty donesené Betlémské světlo. Občerstvení pro příchozí je zajištěno.

-----------------

Dotyčný patriot mne také  poprosil, zda bych se akce rovněž nezúčastnil a k pozvánce na blogu nepřipsal několik vlastních slov. Myslím, že netušil, jaké dilema jeho prosba ve mne vzbudí. Osobně jsem znal pana starostu Rubíka jen poslední dva roky a naše setkání se obvykle měnila v ostrý střet. Na druhé straně si myslím, že by dotyčného patriota také před rokem nenapadlo, že se mnou bude přátelsky komunikovat, a mne by zase nenapadlo, že by zrovna on chtěl památku pana starosty uctít.  V zápalu komunálních střetů se snadno zapomíná, že naprostá většina z nás není tak špatná, jak se na opačných stranách barikády může zdát.

Se zveřejněním pozvánky jsem samozřejmě žádný problém neměl, nikdo nemůže zpochybnit, že pan starosta Rubík byl významnou postavou v historii našeho města. Mnoho přátel i známých mi také říkalo: "škoda že jsi ho neznal dříve, poslední dobou se hodně změnil". Podle vyprávění přišel do Slaného plný elánu, spoustu let svojí aktivitou táhl všechny kolem sebe a byla radost s ním spolupracovat. Také mi říkali, že měl stejně jako já rád toulání přírodou, že mu nebylo zatěžko jezdit autobusem a že se s obyčejnými lidmi bavil stejně jako s krajskou honorací. Já už ho poznal změněného těžkou nemocí, o které jsem ani netušil, jak moc byla zákeřná.

Staří Řekové a Římané vyznávali zásadu, že pozemské boje a nevraživosti končí u brány smrti. Za ní již následuje jiná spravedlnost, pro někoho z nás spravedlnost nadpozemská, pro jiné ortel historie. Pokud je nad námi něco vyššího, tak tato bytost naši pomoc určitě nepotřebuje. Na ortel historie je zase příliš brzy, až roky ukáží, co je trvalé a co pomíjivé.

Já osobně se vzpomínkové akce nezúčastním. V žádném případě se nejedná o projev neúcty, ale přišlo by mi pokrytecké, abych se s panem starostou Rubíkem neustále hádal a pak najednou veřejně demonstroval, jak si jej připomínám. Myslím ale, že většina Slaňáků takto smíšené pocity nemá a příležitost k uctění památky pana starosty přivítá.

Miloslav Nič

STAN